Jmenuji se Ilona Víznerová, po gymnáziu jsem vystudovala jednooborovou neučitelskou logopedii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ke studiu logopedie mě přivedla láska ke znakovému jazyku, kterému jsem se chtěla věnovat. Po dokončení magisterského studia jsem měla příležitost získat praktické dovednosti v oboru a více rozvíjet znakový jazyk díky zaměstnání ve Škole pro děti s vadami sluchu a řeči v Hradci Králové. Čtyři roky jsem tam pracovala jako logopedka v mateřské škole a jako poradenský pracovník ve speciálně pedagogickém centru. Pak se mi se splnil vytoužený sen, kdy se nám s manželem Davidem narodila dcerka Lenička a o necelé tři roky později i její sestřička Klárka. Péče o ně je pro mě „výbornou školou“, kde získávám jinak nepředatelné zkušenosti a mám možnost zblízka poznávat dětskou duši. Díky dcerkám a naší životní cestě jsem zatoužila mít ve svém životě, a tedy i práci, hodně hravosti, radosti, tvořivosti a volnosti. A tak vznikla myšlenka divadelních logopedických pohádek. Zde můžu využít své odborné znalosti i tvořivost a užívat si milovanou divadelní a festivalovou atmosféru. Všechno mi to do sebe zapadá. Když jsem našla parťačku Evku, která by se mnou do tvorby (nejen) logopedických pohádek šla, chyběla už jen špetka odvahy a podpora okolí. Chtěly jsme vytvořit něco nového, co v našem regionu chybí. Cílem pohádek je hravou a nenásilnou formou předávat logopedická a jiná speciálněpedagogická poselství divákům.

Projekt divadelních pohádek žirafy Žofky pokračuje. Zrodil se v roce 2015 během rodičovské dovolené. Uplynul již nějaký čas a přinesl změnu. U zrodu a spolutvorbě pohádek se mnou byla kamarádka a kolegyně Eva Illner Bachmannová. Oběma nám již skončila rodičovská dovolená a Eva se v příštím školním roce již rozhodla jít jinou cestou. Bylo mi velkou ctí s ní spolupracovat a moc jí děkuji za její odvahu, čas, energii a inspiraci. Třeba se ještě při společné tvorbě někdy setkáme. Evinu tvorbu a nabídku služeb najdete na treperenda.cz

Těší mě, že o pohádky je zájem. Ráda bych, aby projekt pokračoval dál, tak si pro něj stále nechávám vyhrazený prostor a hraji sama.

Po rodičovské dovolené jsem působila na částečný úvazek jako logopedka u Neslyšících pro VOŠ, SŠ, ZŠ a MŠ Štefánikova 549, Hradec Králové. Láska ke znakovému jazyku, ke kultuře Neslyšících i k mnoha lidem, které díky působení na této škole v životě mám, trvá dál. Přesto moje duše dlouho volala po změně. Ač pro mě bylo těžké ji udělat a vydat se do neznáma, vyslyšela jsem její volání a vykročila na novou cestu, která mě zavedla do ZŠ Křišťál. Křišťál, jako symbol rovnováhy a čistoty se stal inspirací pro hlavní myšlenku školy. Sympatizuji s myšlenkami školy. Děkuji, že i zde mi vyšli vstříc a podařilo se ponechat prostor pro hraní pohádek. Těším se na spolupráci a nové věci, které se naučím. Ač jsem zdánlivě (a záměrně) vykročila mimo logopedický obor, cítím, že spojovatelem je „komunikace“. Téma, které si mě přitáhlo i k logopedii.